Hana Zagorová - Je T´aime

Jen málokdy se smál.
V dýmu se ztrácel jeho stín,
znal jména katedrál
toulavých psů i starých vín,
měl smlouvu s Paříží.
Když zrovna nespal za mříží,
že smí mě jednou
do těch míst sebou vzít.

Z těch slov, co šeptával,
znala jsem s bídou sotva pár.
Bůh ví, co povídal,
mělo to spád a byl v tom žár,
jak málo stačí říct…
Hned všechno víš a nevíš nic;
a ze dvou slov jak z létavic je vyznání.

Je t´aime, Je t´aime.
Velký třesk všech souhvězdí
jen pro nás dva teď začíná.

Pro pár slov se ztrácí dech
a kdo ví, jestli vzpomíná.
Jestli vůbec vzpomíná…

Jak s míčky v osudí
zkoušíme s láskou vabank hrát,
když ráno zastudí.
Umíme víc než jenom lhát.
Přívaly slz se přeženou
jak hejno racků nad Seinou…
Tak zase zítra navečer
v kavárně blízko Sacré Coeur.

Je t´aime, Je t´aime.
Velký třesk všech souhvězdí
jen pro nás dva teď začíná.
Pro pár slov se ztrácí dech
a kdo ví, jestli vzpomíná.
Jestli vůbec vzpomíná…

Je t´aime, Je t´aime.

Velký třesk všech souhvězdí
jen pro nás dva teď začíná.
Pro pár slov se ztrácí dech
a kdo ví, jestli vzpomíná.
Jestli vůbec vzpomíná…
Jestli jak já vzpomíná…