Gabriela Al Dhábba - Bárka

Plul jsi sám na vratký bárce, * svedla jsem Tě na
Polárce * do ústí dmoucích se moří, * ztroskotal jsi
na mém loži *
Převtělená do Venuše * vezmu míry nahý duše *
Ohromím Tě silou hromů, * zapomeneš cestu domů *
R
Jsem Sirénou i Harpyjí, * vábným zpěvem Tě opiji *
Nad přízemní horou sutě * na svých křídlech unesu Tě *
Vystavenou v Orionu, * nejjasnější z milionu * hvězd,
vypálím do ledu * "neztrácej se mi z dohledu"... *
Do obelisku kamenného, * Slunce disku zatmělého
* Tvoje jméno hrotem, tuší, * šípem z Artemidiných
kuší... *
Zasáhnu Tě vlastní lestí * opodstatněnou pověstí *
A pak spolu v jedné lodi * Mléčnou dráhu budem
brodit *
R
Athény sladká melodie * na Měsíc si teskně vyje...
* Tvůj rukopis je Písmo Svaté, * k nohám přinesu Ti
rouno zlaté *
Jsem poblázněnou Médeou, * jen nezabij mě nevěrou
* Dál potácím se na Polárce, * nenechám Tě
zmizet v dálce! *
R