Kola osudu se protáčí chvílema tíhnou jako závaží. V šepotu a tichu holých stěn se střídá chvíli noc, chvíli zas den.
Syn čerta zas začal se svou hrou. Syn čerta se tváří jak bůh. Syn čerta, v zádech s kudlou. Syn čerta, i sám ďábel stuch.
Čekání ve vlastním vězení, časy špatný se v horší mění. To když se všechno sypat začíná, kam nemůže čert, tam strčí syna.