Prázdný dům, v něm sedí sám. O svém štěstí přemítá. Není to tak, jak kdys si přál. Co měl ztratil, nové nemá.
Ta touha zžírá, ten pocit žhne. Hlasy se vtíraj, těžké říct ne.
Být zase všechno jako dřív a třeba si žít o trochu líp. Říká se že prej je to hřích, říct dej a pak mě můžeš mít.
Tohle zlo není zas tak zlý když zlý za dobrý vymění a pocit štěstí navrátí a všechny chmury rozvrátí. Tak piš, a měj mě rád, pak žij, po svém, nic se nemůže stát. Jen tam dole tvůj oheň plá. Kdy zhasne to rozhodnu já.
Jak si přál, co chtěl to má. Jen času míň mu teď zbývá. Říká ať, ať to tak je. Žít krátce dobře, než dlouho zle.
Tohle zlo není zas tak zlý když zlý za dobrý vymění a pocit štěstí navrátí a všechny chmury rozvrátí. Tak piš, a měj mě rád, pak žij, po svém, nic se nemůže stát. Jen tam dole tvůj oheň plá. Teď zhas, to sem rozhod já.
Mám tě. Si vodepsanej.