František Nedvěd - Sosna

Predohra:
Měsíc bledou nocí pluje tiše dál
pos sosnou když večer usínám.
Srdce které bloudí jež přírodě volá
stará sosna k vám teď promlouvá.
Ten kdo ve svém srdci bolest mívá
v útěchu mu stará sosna kývá.
Přátelé. Poslyšte píseň o staré, staré sosně,
která v korunách větví tiše šumí, tiše zpívá.

1,
Na stráni,takopuštěná
stálastarásosna.
Když jsemjá tampod ní ležel
zpívala mido sna.
Sama už dávnostála,jen vítr si s níhrál,
kamarádasnad též měla,člověkjí hovzal.

R:
Múj starýbrachu, tebe noc ažskryje,
zpívej mi chvilku jen staré melodie,
/:my dva jsmestaří, a to zmanená,
že našesrdce jsouuž zlomená/

2,
Mrtvá je ta stará sosna, vichřice jí sťala,
jenom pahýl je místo ní, tam, kde ona stála.
Bledá noc na nás už kýva, vláha padá na říčku
a já tady smuten sedím, zpívám si písničku.

R:
Múj starý brachu, tebe noc až skryje,
zpívej mi chvilku jen staré melodie,
/:my dva jsme staří, a to zmanemá,
že naše srdce jsou už zlomená/