Tam v údolí u bílejch skal, voní jablůněk sad
a kmínky hlídač přivázal ať můžou zpříma stát
ten sad se táhnul pod strání až tam kde stával kříž
v tom z dálky divný hvízdání se neslo blíž a blíž
Tulák měl v ranci písničku a slípky cestou krad
když ztratil v trávě tkaničku na místě zůstal stát
ten vandrovník byl línej hoch a bosej nechtěl jít
tu dostal nápad že by moh jablůňce šňůrku vzít
Pak deště kroupy střídaly a vítr silně dul
jablůňku snadno vyvalí vždyť schází jí ten kůl
však bouřka přešla vítr ztich a teď se světe div
ten strom se ohnul pak se zdvih je krásnější než dřív
Jablůňka od té příhody zestárla o pár let
však spoustu sladké úrody jí můžem závidět
já nejsem žádnej zahradník však říkám na svou čest
když volnost stromkům prospívá i nám snad dobrá jest
když volnost stromkům prospívá i nám snad dobrá jest